Jak to vlastně bylo?

Mnohým z Vás se nemusíme představovat, ale možná vás bude zajímat, jak to vlastně všechno začalo.
Je tomu už mnoho let, kdy jsem si pořídil první starou baskytaru a zkoušeli něco zahrát s Alešem Mikulou a Renkem Mačátem. Bylo to někdy v 90. letech. Chodívali jsme na táboráčky do skalky. Tam jsme se občas potkali s Petrem Šedajem a také s Jirkou Ulbrichem.

V té době to pro mne byli vážení pánové a hlavně muzikanti, kteří znali spoustu písniček. Občas mě vybídli, abych je doprovodil. No vůbec jsem to neuměl, ale chlapi měli se mnou trpělivost, a dodávali mi potřebnou podporu. V té době to byli ještě spíš náhodná setkání u táboráčku. Pak se Aleš odstěhoval a nějaký rok jsem se ke hraní nedostal.

Až jednou někdy kolem roku 2002, přesný datum si nikdo nepamatuje, jsme se s Petrem a Jirkou kdesi dali do řeči a zavzpomínali na naše „muzicírování“ u táboráčku. A tak jsme se několikrát sešli jen tak si zahrát. Uplynul nějaký rok, začali jsme se scházet na hřišti, kde nám poskytnul zázemí Martin Petr.

Přidal se náš „přespolní“ chalupář Jirka Dostálek, na valchu Jirka Gašpar a Honza Křivohlávek. Byla to spíš taková recese, ale nám bylo dobře.
Jednou nás Martin Petr požádal, jestli bychom nezahráli na čarodějnice. To byla celkem vážná věc, neměli jsme žádné jméno. První „vystoupení“ jsme tedy absolvovali bez jména. Už jsme se scházeli celkem pravidelně a někdo přišel s názvem Skaláci, jako, že jsme začínali ve skalce.

To se psal rok 2007. Od té doby jsme pravidelně hráli na čarodějnice na hřišti. Pak se přidalo lyžení u hasičů a občas na nějaké oslavě. Stále ještě jsme hráli bez „elektriky“ a to bylo hlavně pro zpěváky náročné. Jako elektrikář jsem přišel s návrhem, že to zkusíme přes mikrofony. Tak jsem v roce2012 zakoupil mixážní pult, posháněl nějaké zesilovače a bedýnky. Uběhl zase nějaký rok a lyžení u hasičů v roce 2015 připadlo na termín, kdy měl Petr, jeden z hlavních tahounů dovolenou. Tak jsme oslovili našeho „starého“ známého Renka Mačáta, zda by nezaskočil. Měl z toho strach, ale dobře mezi nás zapadnul. Pak se přidaly další akce. Trošku z hecu vzniklo doprovázení dětí při rožehání vánočního stromu a následné posezení. Na druhou stranu, jednou řekl bych z „prestižních“ akcí byla možnost vystupovat na obecních oslavách na hřišti a pak v našem kulturním domě na výroční schůzi zahrádkářů a myslivců.

Pak jsme v roce 2017 uspořádali vzpomínkový táboráček ve skalce k 10. výročí založení. A protože měl táboráček velmi kladný ohlas, rozhodli jsme se ho ještě koncem léta zopakovat. A v této tradici zatím pokračujeme každý rok. Asi jako v každé kapele lidé přicházejí a odcházejí, tak se nám složení trochu obměnilo. Náš chalupář a valchař nás trochu zanedbávali, a protože jsme dlouho toužili po zjemnění v podobě ženského hlasu, tak se na nás usmálo štěstí a poslalo nám v roce 2019 Aničku Halbrštátovou. A zatím poslední změna se udála také v roce 2019 s příchodem zvukaře (jak se v poslední době ukázalo, tak také asi klávesáka) Jirky Vacka.

A tak nás můžete potkat, či spíše slyšet na různých akcích v našem Turecku (tak se v okolí říká naší obci Verměřovice) a v poslední době i U Milušky v Letohradě na cyklostezce. Nehrajem si na profesionální kapelu, prostě se scházíme pro radost. I když se všechno vždy nepovede, máme dobrý pocit, když se někomu naše hraní líbí.

Tímto bych chtěl poděkovat všem organizátorům, dobrovolníkům, zahrádkářům, myslivcům, a rodinným příslušníkům za pomoc. Hlavní dík však patří všem návštěvníkům a příznivcům. Budeme se těšit na setkání na nějaké z dalších akcí.

Za Skaláky Libor Hubálek